Kambodža...
Něco málo z historie...
Angkorské období
Oficiálně Angkorská éra trvala od roku 802 až do roku 1431. V průběhu staletí stavěli různí králové své vlastní chrámy, opevněná města a velkolepá vodní díla. Nejhonosnější a nejznámější je chrám Angkor wat (chrám, který je městem) a který některým lidem k prohlídce úplně stačí. Komplex je považován za největší náboženskou stavbu na světě a navštíví ho ročně skoro 2 miliony horlivých návštěvníků.
Počet chrámů v oblasti Angkor přesahuje tisícovku. Zahrnuje dávno zapomenuté menší chrámy, které už dnes tvoří hromadu sutě, až po vznešený Angkor Wat. V době své největší slávy bylo město Angkor největším městem světa, s rozlohou přesahující 1000 km2, se zhruba milionem obyvatel. Město disponovalo velmi rozsáhlou sítí vodních kanálů, které jak postupně chátraly, chátrala i sláva Angkoru.
Vzkvétání Khmerské říše ukončily i stále častější útoky Thajců. Angkor byl zapomenut a zarůstal v okolní džungli. Až v 19. století tohle velkolepé dílo znovu objevili Francouzi. Dnes už je za pomocí vyspělých států většina chrámů opravena.
Další Kambodžské období by se dalo označit za černé. Země byla zmítaná válkami, jednak už ze strany Thajska, ale také z Vietnamské strany. Proto Kambodžané požádali o ochranu Francii a Kambodža se tak od konce 19. století stala součástí francouzské kolonie Indočíny.
Po roce 1953 se stala Kambodža zase nezávislou a čekalo jí pár světlých let pod vládou oblíbeného krále Sihanouka.
Toho hnutí se nadchlo pro myšlenku extrémního komunismu a pokusilo se převychovat celou zemi. Během této hrůzovlády, v letech 1975 - 1979, zemřelo asi 2 miliony obyvatel. Jednalo se o nejtotalitnější režim v historii. Ihned zrušili peníze, soukromý majetek, doklady a snažili se vymýtit veškerou inteligenci národa.
V čele tohoto hnutí stanul Pol Pot. Z komunistické myšlenky si vybral jen to, co se mu hodilo.
Vstup k moci Rudých Khmérů byl velmi rychlý. Pol Pot oznámil lidu, že na Phnom Penh zaútočí Američané a proto se celé dvoumiliónové město během dvou dnů vylidnilo. Lidé z měst poté zůstali na vesnici na převýchovu, aby přilnuli k zemědělství.
Tohle kambodžské peklo ukončili až v roce 1979 Vietnamci. Hlavním důvodem prý bylo, že Rudí Khmérové masakrovali i vietnamské území. Kdo ví jak to bylo, co se všechno za tohoto režimu stalo. Hlavně že Kambodžu Vietnamci osvobodili.
Současnost
V současné době patří Kambodža k jedněm z nejzkorumpovanějších zemí světa. Hlavou státu je král Sihamoni, který studoval v Československu balet. Je to jediný panovník, který ovládá český jazyk. Jeho role je bohužel spíše symbolická, nemá vliv na politiku, zemi vládne premiér.
Dodnes zde mají vliv přívrženci Pol Potova režimu. Také velká část okrajových území je stále zaminována, ale sem stejně turisté moc nejezdí. Bohužel zhruba 4% obyvatel je nakaženo virem HIV, což je asi nejvíc z celé Asie. Dodnes se země neobejde bez humanitární pomoci. Lidé se zde nedožívají ani moc vysokého věku (v průměru kolem 60) a je zde také mnoho sirotků. Jednoho adoptovala i Angelina Jolie, kterou země okouzlila, když zde natáčela film Tomb Raider.
Hranice Laos - Kambodža (Veun Kham - Dom Kralor)
Ještě v laoské cestovní kanceláři nabízeli za 40 dolarů možnost kompletního vyřízení víz, bez nutnosti zvednout na hranicích zadek z autobusu. Oficiálně stojí víza 30 dolarů, ale na tomto hraničním přechodu vybírají Kambodžané rovnou 35 dolarů. Odůvodňují to, že jsou chuděry, protože tady nejezdí moc turistů. Samozřejmě si ještě na laoské straně naúčtovali úplateček 2 dolary, asi jsme jim na úplatcích při vstupu do země zaplatili málo (14 dolarů - 350 Kč). Úplatek se tady dává za to, že nám dají razítko do pasu. Kambodžani si rovnou účtují 5 dolarů navíc a dokonce je v ceně i razítko. Až na placení úplatků byl průchod hraničním přechodem bez problémů. Ale s úplatky se tady nedá nic dělat, mají to vylepené na okénku a prostě na nich trvají. Už tak jsme byli jedni z mála, kteří si vízum vyřizovali sami a došli jsme do autobusu jako poslední. Když bychom ještě zdržovali a hádali se o ty úplatky, tak by nám taky autobus mohl ujet. Jedné nesmyslné věci se nám však podařilo vyhnout. Za 2 dolary (50 Kč) tady měřili teplotu, prý kvůli ebole a každý tam prý musí. Jen jsme je s úsměvem obešli a pokračovali jsme do Kambodži..
Nutno ještě podotknout, že cesta od hranic byl spíše tankodrom, než silnice. Cesta byla hlinitá a totálně vyjetá. Na tak hroznou cestu jsme za celý půl rok nenarazili. Trvalo pár desítek kilometrů, než jsme najeli na klasickou asfaltku. Sever země bude asi hodně chudá oblast, což šlo vidět na první pohled z autobusu.
Kratie
Nejprve jsme se nechali vyhodit v městečku Kratie, kde jsme se zdrželi pouze jednu noc. Moc turistů sem nezavítá, také jsme tady z narvaného autobusu vystoupili jen my. A když už tady někdo dojede, směřují jejich kroky k řece Mekong, odkud se pozorují sladkovodní delfíni. Právě v této oblasti se vyskytují v nejhojnějším počtu. Marek se tady na delfíny moc těšil.
Měli jsme ale smůlu, hned po příjezdu do města jsme narazili na vyčůraného naháněče, který se zprvu jevil sympaticky, ale šlo mu jen o prachy. Jak jinak. Což se nám nejednou potvrdilo, že místní pracující v turistickém ruchu v nás vidí jen chodící pokladničky. Zařídil nám sice slušný hotel, z čehož měl samozřejmě provizi. A pak když stále z nebohých turistů cítil peníze, chtěl nás vzít i na výlet za delfíníma. Chtěli jsme ale jet s dalšími turisty, aby jsme se rozdělili o peníze za cestu. Když jsme konečně na jedny narazili, náš nový kambodžský kámoš je odehnal a nejeli jsme nikde. Naštvaní jsme si zašli jen na večeři, koupili jsme první, ranní lístky do Phnom Penhu a druhý den jsme pokračovali rovnou do Sihanoukville.
Alespoň jsme si tady udělali malou procházku. Prozkoumali jsme okolní uličky. Stavili jsme se i na místním trhu, kde když nás tady zbystřili místní, tak jich hned plno natáhlo ruku. Prošli jsme také kolem místního chrámu, kde jsme mohli pozorovat zase trošku jinou architekturu a zdobení u chrámů. To já ráda. Výšlap jsme zakončili stylovým západem Slunce nad řekou Mekong. Pak jsme si zašli na večeři, koupili jsme si pár piv a šli jsme se vyspat na zítřejší náročný přejezd autobusem.
Místní trh, západ Slunce nad řekou Mekong a místní chrám
Sihanoukville
Nejoblíbenější přímořské letovisko je pojmenováno podle oblíbeného krále Sihanouka. V současné době roste město, velikosti zhruba Ostravy, před očima. Sihanoukville je totiž doslova lemováno krásnými plážemi a tak není divu, že tady čínští v ruští developeři skupují pozemky ve velkém. Zajímavé jsou rovněž okolní ostrůvky, na které se dá vyrazit loďkou a pobýt zde i několik dní. Nedaleko Sihanoukville se nachází národní park Ream, který rovněž stojí za návštěvu.
Měli jsme to štěstí strávit tady 8 pohodových dní, u mojí skvělé kamarádky Pavly. Vyšlo nám to tak pěkně, že jsme se tady zastavili v půlce naší cesty a pořádně jsme si odpočinuli. Ne že bychom byli nějací zedření, ale neustále přesouvání z místa na místo člověka unaví. A proto to byl pro nás naprostý luxus, vydechnout na jednom místě více dní, nebalit a nepřesouvat se. Měli jste tady naše nejdelší zastavení a stálo to za to.
Pavla s manželem Rosťou a jejich malým synem Rostíkem řekli Česku ahoj, vše prodali a odjeli za lepším životem do slunné Kambodži. V současnosti dokončují bungalovy, takže kdyby měl náhodu někdo cestu kolem, tohle bude zaručeně nejlepší útočiště.
Pohodička u Pavly a Rosti
Jeden den jsme vyrazili spolu s ostatními Čechy, kteří žijí v Sihanoukville, na výlet loďkou na ostůvek Koh ta Kiev. Holky nasmažily řízky a karbanátky, přibraly se kyselé okurky, piva a mohlo se vyrazit. Nejdřív jsme zastavili na jednom šnorchlovacím místě, ale viditelnost byla nic moc a já jsem se stejně bála jít do vody. Za chvíli jsme již dorazili do cíle a mohl tak začít náš ryze český piknik. Nabídli jsme řízky i naším mladým lodivodům, ale tato česká specialita jim moc nešmakovala, za to pivo joo. Na ostrůvku se dokonce nachází malý absintový lihovárek, který prý vlastní Slovák. Dali jsme si i nějaký ten drink v místním stylovém, plážovém baru, vyblbli se v moři a den nám krásně utekl.
Výlet na ostrůvek Koh ta Kiev
Také jsme jeli na průzkum města Sihanoukville na skútru. Pavla nám byla super průvodkyní, navštívili jsme tak skrytá zákoutí, která bychom sami neobjevili. Navštívili jsme budhistický chrám Wat Krom, kde byly otravné opice. Dále muzeum drahých aut od zámožného Rusa, který zde vlastní dokonce i vlastní ostrůvek. Také nás chytl i pořádný slejvák a museli jsme se utíkat schovat k paní do místního pneuservisu. Což nebylo žádné velkostavení, ale pouze malá chatrč, kde bylo pár pneu na skútry, nářadí a houpací síť, kde spala malá holčička.
Na oběd jsme skočili do části Victory hill, což je nejlevnější část Sihanoukville, ať už se jedná u ubytování, nebo i o jídlo. Pokračovali jsme na krásné vyhlídky nad město, které jsme odtud měli jako na dlani. Den jsme pak stylově zakončili dlouhou procházkou po pláži.
Na průzkumu po Sihanoukville
Musím ještě vyzdvihnout zdejší krásné pláže. V Sihanoukville se nachází mnoho pláží, od liduprázdných a klidných Otres beach, až po párty pláže Ochheuteal. Přímo ve městě se nachází neméně hezké pláže jako Viktoriina pláž (Victory beach), pláž Nezávistlosti (Independence beach) a pláž od hotelu Sokha. Všem plážím dominuje bělostný jemný písek, že na jemnější jsme snad nenarazili. Určitě má tahle oblast velký potenciál.
Západ Slunce na Otres 1
Phnom Penh
Hlavní město Phnom Penh se nachází na řece Mekong. Po zániku Angkorské říše se hlavní město přesunulo zde a už tomu tak zůstalo. Město je hodně rušné, ale taky hodně špinavé a jde zde dobře vidět kontrast mezi hodně bohatými a hodně chudými. Boháči se tady prohánějí luxusními auty, především od značek Lexus a Range Rover, které zde mají největší zastoupení. Bohužel se tady nachází hodně žebráků a tak nemusí být výjimkou vidět klečet malé děcka přímo u stolů v restauracích. Ve všech cestopisech jsem četla, jak je to tady s tím žebráním a chudobou hrozné, ale určitě jsme tady nenarazili na víc žebráků, než kdekoli jinde.
Kambodžskou metropoli jsme prostě nemohli vynechat. Zdrželi jsme se tady na dvě noci, ale i tak to pro nás byla přínosná a zajímavá návštěva. Jeden den jsme jsi prošli přilehlé uličky v centru města, které byly blízko našeho ubytování. Zašli jsme na pár točených piv za dolar, pojmenovaného Angkor. Angkor je taky k vidění skutečně všude. Na vlajce je silueta Angkor Watu, na kambodžských penězích jeho vyobrazení taky nechybí, tak není divu, že po něm pojmenovali i pivo.
Tuol Sleng
Další den vyrazil Marek do nechvalně proslulé bývalé školy, dnes bývalé věznice Tuol Sleng. Proč sám? Ne že by mě to nezajímalo, ale mrazí mě, jen když o tom čtu. Rudí Khmérové tohle gymnázium přeměnili na žalář smrti a dnes to tady slouží jako muzeum genocidy. Je zde k vidění i mapa Kambodži sestavená z lidských lebek a kostí.
Samotná návštěva tohoto zařízení je vskutku děsivá. Třídy bývalého gymnázia byly pouze cihlovými příčkami rozděleny na různé cely, v těch nejmenších si šlo s těží sednout. Dokonce tady denně bývají poslední 2 přeživší tohoto masakru, kteří tady prodávají své vzpomínkové knížky. Měli obrovské štěstí, přežili jen díky tomu, že se tomuto hrůznému režimu hodili.
Jeden z těchto dvou pánů, jménem Bou Meng, byl umělec, což mu zachránilo život. Po dlouhém mučení, když se jeden z bachařů dozvěděl, že je pán malíř, byl jisté smrti ušetřen. Musel však namalovat obraz vůdce Pol Pota. S obrazem zabodoval a tak kreslil pro režim dále mnoho obrazů, různých diktátorů.
Druhého přeživšího Chum Meyho také zachránila jeho profese. Byl mechanikem a tak byl pro režim užitečný, protože uměl ledaco opravit. S oba pány je možné se tady osobně pobavit. I když už oba jsou v pokročilém věku, stále sem dochází.
Zajímavý je také příběh fotografa Nhem Ena, který měl za úkol každého dovlečeného vězně vyfotit. Režim ho poslal na několikaměsíční kurz focení do Číny a poté se stal hlavním fotografem této věznice. Kdyby pouze jediná fotografie chyběla, čekala by ho také smrt. Všichni zmatení lidé se tohoto pána ptali, co provedli, proč je sem dotáhli, co se s nimi stane. Ale tento pán nesměl s nikým ani promluvit.
Nic netušící a nevinní lidé, jako například vysokoškolsky vzdělaní a s nimi celé jejich rodiny, jsem byli násilím dotlačeni, aniž by něco udělali. Vězni byli mučeni tak dlouho, dokud se nepřiznali ke spolupráci s KGB, nebo CIA. Většina lidí ani netušila, co to nějaké KGB a CIA je. Vězeň přiznání podepsal a byl odvezen na vražedná pole.
Tuol Sleng - označován také jako S21
Takových to vězení bylo za Pol Potovy vlády v zemi mnoho, prý dokonce až 150. Po krutém mučení v těchto zařízeních byla většina vězňů převezena na vražedná pole, kde to s nimi režim skoncoval.
Až více než 30 let po těchto ohavných činech, v roce 2010, byl odsouzen první strůjce této genocidy na 35 let. I když se dávno k činům doznal, chyběly prý důkazy.
Kdyby někoho tato tématika zajímala, je o tom natočen film Vražedná pole a dokonce i český film Devět kruhů pekla.
Další pamětihodnosti
Dále naše kroky směřovaly na místní tržnici Psar Thmei, která byla postavena ve 40. letech 20. století ve stylu art deco. Na tomto tržišti lze zakoupit zboží různého druhu, za docela rozumné ceny, ale samozřejmě se musí umět smlouvat.
Tržnice Psar Thmei
Poslední zastavení v hlavním městě jsme si udělali u královského paláce Chatomuk Mongkul. Palác je starý zhruba 200 let. Nejpozoruhodnější budovou je stříbrná pagoda, kde se nachází smaragdový Buddha. V komplexu se nachází mnoho budov, jako například Napoleonova vila, budova královského pokladu a síň blesku. Dlouho jsme se v areálu loudali a před slunečním žárem jsme utíkali do mnohých chrámů.
Královský palác Chatomuk Mongkul
Také se ve městě nachází neméně zajímavé národní muzeum, ale jeho návštěvu už jsme bohužel nestihli, pokračovali jsme na zlatý hřeb celého cestování - Angkor.
Siem Reap
Siem Reap je jednoznačně nejnavštěvovanější oblast v zemi. Kroky většiny turistů zamíří pouze sem, což je veliká škoda. Město je na miliónový příval turistů připraveno a nabízí nepřeberné množství služeb od levnějších, až pro ty, pro náročnější klientelu.
My jsme se však soustředili pouze na návštěvu největšího náboženského komplexu na světě - velkého Angkoru.
Našli jsme si ale i čas na prozkoumání městečka a narazili jsme díky tomu na super raritu - tuk tuk pizzu, která byla výborná. Určitě lepší, než v kdejaké české knajpě. Klasický tuk tuk byl přestavěn na pizza pec a vešlo se sem dokonce i nějaké to chladící zařízení. Místní pizza tým, tvořený manželským párem a jejich dcerou, měl vše pečlivě nachystáno, než vyjel do ulic. Po objednání začal pán ihned s přípravou, vše už měl nakrájené, těsto pečlivě naváženo a tak to byla rychlovka. Manželé vše nachystali, dcera sázela do pece a kasírovala. Jaký skvělý rodinný byznys.
Tuk tuk pizza
Angkor
Častou variantou, prohlídky Angkoru je projetí malého nebo velkého okruhu. Malý okruh měří celkově i s cestou z centra města přes 20 km a velký okruh něco přes 30 km. Samozřejmě to jde různě nakombinovat.
Malý a velký okruh
VstupnéCena vstupného na 3 dny je 40 dolarů (970 Kč) na osobu. Tato částka mi přijde velmi přijatelná, když se to rozpočítá na jednotlivé dny a vezmeme v potaz, co vše je tady k vidění. Výhodou 3 denního vstupného je, že platí 6 dní. Je tedy možné si mezi jednotlivými návštěvami chrámů odpočinout, čehož jsme také využili. Součástí vstupenky je i fotka každého návštěvníka a vstupenky kontrolují doslova na každém kroku.
Výhodná je taky koupě vstupenky odpoledne. Po 16 hodině se již vystavují vstupenky na druhý den, takže je možné za cenu jednoho dne vidět ještě něco navíc. Moc se toho sice nestihne, protože se komplex v 18 hodin uzavírá, ale pro někoho to možná bude dobrá varianta. Další variantou je vstupenka na týden za 60 dolarů (1450 Kč). Vstup na den stojí 20 dolarů (480 Kč).
Naše vstupenky do Angkoru
Škoda jen, že peníze z vstupného už nejdou na opravy chrámů. Všechny opravy tady financují bohatší velmoci. Například opravu chrámu Angkor Wat sponzorovali Němci. .
1. den - Angkor na kole - malý okruh
První den jsme se rozhodli, že projedeme malý angkorský okruh na kole. Kola půjčují v mnohých půjčovnách pouze za dolar na den. To jsme zjistili až potom, co jsme zaplatili za půjčení kol na 2 dny 8 dolarů (200 Kč). Paní nám nechtěla moc slevit, tak jsme vzali co bylo, ať už tam co nejdříve jsme. Bydleli jsme ve vzdálenější části města, proto jsme to měli do Angkoru dál, takových 10 km. Cestou bylo třeba koupit vstupenky, vzali jsme rovnou ty na 3 dny, nejsme přece žádní troškaři. Markovi by tam stačil 1 den, ale mi to přijde hrozná škoda. Roky to byl můj sen, navštívit chrámy v Angkoru, tak by mě hodně mrzelo, kdyby jsme to jen profičeli za jeden den.
Angkor Thom bylo poslední a největší hlavní město khmérské říše. Bylo založeno ve 12. století, poté co bylo bývalé město Angkor vypleněno. Uvnitř se nachází slavný chrám Bayon, nebo Sloní terasa. Město má rozlohu 9 km, je lemováno 8 m vysokými vnějšími zdmi, které jsou asi 13 km dlouhé. Okolo zdí je 100 m široký vodní příkop. Největší zdejší stavbou je chrám Baphuon, který je nedostavěn. Z královského paláce, ani z jiných příbytků se nic nechovalo, protože nebyly postaveny z kamene, jako náboženské stavby a neodolaly tak vlivu času.Do města je možné vejít pouze pěti branami. Čtyři brány jsou orientovány podle světových stran a pátá Vítězná brána vedla přímo do královského paláce. Každou příjezdovou cestu lemuje sousoší, které vyobrazuje devítihlavého nágu, kterého podpírá nalevo 54 bohů a napravo 54 démonů.
Nága jsou polobožské bytosti, které mají v buddhismu velký význam. Jedná se o zvíře mezi hadem a drakem. Dlouhé tělo připomíná hada a hlavy zase draka. Obvykle mívá 3, 5 ,7 nebo 9 hlav. Mají ochraňovat buddhu, proto jejich sochy bývají často u vchodů do chrámů.
Chrámové město Angkor Thom
Naše první angkorské kroky vedly do chrámového města Angkor Thom. Projeli jsme kolem Angkor Watu a pokračovali jsme dál po cestě a zhruba po 1,7 km jsme dorazili k jižní bráně tohoto města.
Bayon
Jeden z nejslavnějších chrámů byl postaven na přelomu 12. a 13. století, jako jeden z prvních buddhistických chrámů. Chrám se tyčí do výše 40 metrů a tvoří ho 49 menších věží, rostoucích z menšího nádvoří. Věže se dochovaly ve velmi dochovaném stavu, ze čtyř stran jsou zdobeny tvářemi. O jejich původu se dodnes spekuluje, pravděpodobně bude 216 gigantických obličejů podobiznou krále Džajavarmana VII. Chrám je rovněž významný díky působivým, zachovalým reliéfům.
Krásy chrámu Bayon
V chrámu Bayon jsme strávili poměrně hodně času. Chtěla jsem si ho detailně projít. Měli jsme štěstí a nenarazili jsme zde na mnoho lidí, což nám zaručilo nerušenou prohlídku. V době naší návštěvy se chrám opravoval.
Ta Keo
Pravděpodobně se jedná o první chrám postavený z pískovce a je starý 1000 let. Bohužel nebyl dokončen. Chrám je 22 metrů vysoký a tvoří ho 5 věží, z nichž každá vyrůstá z vlastní vyvýšené podstavy. Jedná se o hinduistický chrám, zasvěcený pravděpodobně bohu Šivovi.
Chrám Ta Keo se v době naší návštěvy rekonstruoval a byl úplně uzavřen. Proto jsme se tady moc nezdržovali, ani nefotili a pokračovali jsme dál. Asi tady ještě budeme muset zajet, ať si ho do sbírky vyfotím.
Ta Prohm
Další známý chrám pochází ze stejného období jako Bayon. Původně měl sloužit jako klášter pro buddhistické mnichy. Chrámem, vlivem času prorostl bujnou vegetací, což tvoří zajímavé scenérie. Záměrně zůstal zachován ve stavu, kdy jím prorůstají stromy.
Chrám Ta Prohm, prorostlý bujnou vegetací
V tomto chrámu jsme strávili taky poměrně dost času. Aby taky ne, je nesmírně zajímavý. Jedná se o jeden z nejnavštěvovanějších chrámů, protože díky prorůstajícím stromům nabízí zase něco jiného a zajímavého, co jiné chrámy ne.
Banteay Kdei
Tento chrám sloužil pravděpodobně, jako lázně. Nachází se u něj velká vodní nádrž Srah Srang, která sloužila k různým náboženským očistám. Chrám je dost poničen, to však umocňuje jeho kouzlo.
Banteay Kdei
V tomto nádherném chrámu jsme byli úplně sami. Jaká výhoda cestování mimo sezónu.
Prasat Kravan
Další ze starších chrámů, který je ještě hinduistický. Jeho překlad zní kardamonový chrám. Byl zasvěcen bohu Višnuovi. Oproti jiným chrámům má zajímavou dispozici - pět centrálních věží je postaveno v řadě. Disponuje krásnými reliéfy a je není nově opraven.
Poslední chrám z malého okruhu - Kravan
U tohoto chrámu jsme se zastavili jen na chvíli, Markovi se tady už nechtělo. Jen prý další chrám a raději si užíval přítomnost malé holčičky, která nabízela pohledy. Na Angkoru uslyšíte od malých dětí snad stokrát větu: ,,Only one dollar Sir!". Marek ale nechtěl tento rádoby dětský průmysl podporovat, a proto jsme od dětí nic nekoupili. Pohledy a drobné suvenýry prodávají děti už od útlého věku a umí být hodně přesvědčivé, dotěrné a otravné. Navíc když děcka vidí, že jedno děcko u někoho prodalo, slítnou se na toho chudáka v domnění, že koupí i od nich. Děti do 8 let nemusí mít do chrámů vstupné, takže malé děcka otravují i vevnitř.
Já jsem šla obdivovat krásy posledního dnešního chrámu a Marek zůstal raději s novou kámoškou. Vypadala dost neodbytně, ale pak Marek spustil svoje a začal na ní mluvit česky. Ani ona jeho kecy nevydržela a odešla. Co by s ním chuděra dělala půl roku.
Hororová cesta zpět...
Holčička na nás asi hned seslala kletbu, mi začalo být hrozně špatně a Marek píchnul kolo. Párkrát jsme ho zkusili u místních nafoukat a kousek na něm jet, ale bylo to marné. Když už nic, tak jsme se alespoň přiblížili Angkor Watu - kde jsem chtěla jít na západ Slunce. Ale museli bychom ho ještě celý objet, což bylo nekonečné 3 km. Do Angkor Watu vede pouze jeden vchod, tak jsme vzali prvního tuktuka, narvali jsme tam kola a jelo se. Nějak rychle kývnul na cenu a jelo se. Vyhodil nás u prvního opraváře pneumatik a že teda pojede. Po dlouhém dohadování nás opět nabral, za další peníze dovezl o kousek dál a klidně nás tam nechal a odjel. Zbylých pár set metrů jsme tedy došli pěšky, na benzínce dofoukli kolo a vrátili jsme ho babě píchlé. Za ty prachy, co z nás vytáhla, ať si to zalepí sama.
Odpočinkový den
Druhý den jsme se přesunuli do lepšího hotelíku s bazéném, kde jsme celý den v zelené vodě rochnili. Prošli jsme si alespoň v klidu turistické centrum Siem Reapu. Nakoupili jsme nějaké suvenýry, dali jsme si pivo na Pub street a Marek chtěl jít na masáž. Ceny masáží začínaly na 2 dolarech, ale nešli jsme. Ach jo.
Také bylo třeba domluvit tuk tuka, který nás další den bude vozit. Normálně začíná cena za malý okruh na 15 dolarech (360 Kč), velký okolo dvaceti (480 Kč) a za příplatky jsou zajížďky na vzdálenější chrámy.
My jsme tuk tuka ukecali za 16 dolarů (380 Kč). Byl to boj, ale na druhou stranu nebyla sezona. Dokonce jsem našla jeho vizitku. Slíbila jsem mu chudákovi, že mu napíšu recenzi na tripadvisor, jehož hodnocení je v JV Asii tak populárn. Aspoň ho doporučím tady. Jmenoval se Mr. Saveon a na vizitce má uvedeny i webové stránky (http://www.siemreaptuktukdriver.com) a dívám se, že má i fejsbuček. Pán byl moc milý, ochotný, ledacos nám povyprávěl a jezdil opatrně, což v Asii není moc zvykem. To je on, náš sympatický řidič, není to naše fotka, šlohla jsem mu jí z fejsbučku J
2. den - Angkor tuk tukem - velký okruh
Ráno nás teda náš tuktuk vyzvedl, stavili jsme se ještě pro ovoce na oběd a jelo se. Předem jsme si domluvili trasu. Pán nám vždycky zastavil, kde jsme chtěli a čekal na nás, dokud jsme nechtěli pokračovat dál.
V areálu Angkoru se nachází mnoho stánků, ať už s občerstvením, nebo s oblečením a taky mnoho restaurací, některé jsou i klimatizované. Když Vás řidič odveze do nějaké restaurace, tak z toho má samozřejmě provizi. Proto jsou tam logicky přemrštěné ceny za vše. My jsme tady ale byli mimo sezonu, dalo se dost smlouvat. Kupovali jsme třeba za cenu jedné vody rovnou 2 lahve a tak podobně. I jsem si taky koupila tričko za 2 dolary.
Pre Rup
Další z řady starších hinduistických chrámů, zasvěcený Šivovi, sloužil jako pohřební chrám. Jeho význam znamená otoč tělo. Chrám se nachází na 3-úrovňové chrámové hoře.
Chrám Pre Rup
Banteay Srei
Jedno z mistrovských děl khmérského umění - Banteai Srei je rovněž hinduistický a leží 20 kilometrů severozápadně od Angkoru. Je postaven z narůžovělého pískovce a má úchvatnou a jedinečnou výzdobu. Zdi chrámu jsou bohatě dekorovány výjevy z Ramajány. Jeho jména znamená dívčí klášter. Bývá také označován, jako ženský chrám, kvůli mylné myšlence, že tak detailně propracované reliéfy stvořily jedině ženy.
Nádherný chrám Banteay Srei
Tento chrám je od celého komplexu trochu z ruky. Jeli jsme sem asi hodinku tuk tukem, ale stálo to za to. Chrám je sice není tak velký, jako ostatní chrámy, ale i tak má co nabídnout. Jsme rádi, že jsme se sem táhli.
East Mebon
Opět hinduistický chrám, byl kdysi ve středu umělého jezírka, které dnes už vyschlo. Chrám je podobně jako chrám Pre Rup umístěn zase na chrámové hoře.
Chrám East Mebon, který hlídají ve 4 rozích sloni
Ta Som
Novější, buddhistický chrám je menší a jeho dominantou je zarostlá, východní brána. Škoda, že jsme o ní nevěděli dřív, takže fotky nemáme.
Chrám Ta Som
Neak Pean
Jezerní buddhistický chrám je tvořen pěti jezírky. V největším jezírku uprostřed se nachází jediná chrámová věž, ale její význam není dodnes jasný.
Chrám Neak Pean
Krol Ko
Malý chrám, který v překladu znamená chrám volů. Chrám je docela poničen, ale zase mu to přidává na magičnosti a kráse.
Magický chrám Krol Ko
Preah Khan
Jedná se o buddhistický chrám, jeden z největších v celém komplexu Angkoru. Dokonce býval jednu dobu hlavním městem říše a měl asi 100 tisíc obyvatel.
Preah Khan
3. den - Angkor na kole - východ a západ Slunce
Na poslední den prohlídky jsme vyrazili zase na kole. Ve 40 stupňových vedrech tam moc takových bláznů nebylo. Každý se raději vezl tuk tukem. Museli jsme vyjíždět ještě za hluboké noci, protože jsme chtěli stihnout východ Slunce na slavném Angkor Watu. Kola neměla ani světla, ale naštěstí byla cesta osvětlená. Pak se sice vypnulo pouliční osvětlení, ale i tak nás míjelo dost tuktuků, tak jsme to nějak dojeli i potmě.
Angkor wat
Tento chrám má mnoho nej. Nejen, že je nejslavnější, je také největší, nejzachovalejší díky vodnímu kanálu, který ho obepíná okolo. Dále je nejnavštěvovanější a jeho siluetu najdeme v Kambodži všude.
Trochu matoucí je jeho jméno. Někteří návštěvníci nazývají mylně Angkor Wat celý chrámový komplex. Ale tohle označení má pouze tento chrám.
Angkor Wat nechat vystavět jeden z největších khmérských vladařů, král Suryavarman II. Stavba započala v první polovině 12. století, v době největší slávy Khmerské říše. Stavba trvala asi 30 let, pracovalo na ní 300 tisíc dělníků a 6 tisíc slonů a chrám je jeden z posledních hinduistických. Zřejmě se jednalo i o pohřební svatyni pro krále, protože je chrám na rozdíl od ostatních orientován naopak, směrem na západ. V tehdejší Khmérské řísi se domnívali ,že chrám stojí v samotném středu světa.
Dominantní stavbou Angkor Watu je robustní pyramida, tvořená třemi terasami. Na té nejvyšší vyrostlo pět věží, uspořádaných do pětky na hrací kostce. Prostřední a nejvyšší věž představuje posvátnou horu Méru, která vyobrazuje střed světa a sídlo bohů.
Velký chrámový komplex obepínají zdi a vodní příkop, široký 190 metrů, ve kterém prý pobývali krokodýli. Rozměry ohraničeného pozemku jsou 1300 x 1500 metrů.
Do chrámu vede jedna půlkilometrová cesta, přes vodní příkop po mostě, přes hradby, až k velkému monumentu
Východ Slunce jsme stihli, ale bylo dost mraků, tak jsme bohužel přišli o známý kýčovitý obrázek. Zajímavý byl i pohled jakoby do zákulisí, tolik lidí, co přišlo sledovat tuto podívanou jsme snad nikde neviděli. A to nebyla sezona, ani nechci domýšlet, o kolik lidí víc tohle jezdí pozorovat v hlavní sezoně. Naštěstí, když Slunce vyšlo, mnoho lidí odešlo z areálu pryč. A tak jsme si mohli vychutnat prohlídku poloprázdného Angkor Watu.
Východ Slunce nad Angkor Watu a snídaně v trávě
Natrefili jsme taky na spoustu mnichů, od jednoho mám náramek, heč. Mnoho jich tam mělo iphony, takže se asi v této oblasti mají dobře. Kolik tak asi musí rozdat náramků, aby to hodilo na iphone? Ale byla jsem šťastná, že mám náramek
Mnichů na Angkor Watu bylo požehnaně
Po kratší prohlídce jsme jeli zpět na hotel se trochu dospat, že odpoledne vyrazíme znova. Zašli jsme si aspoň na oběd, pokoupali se v bazéně. A řikali jsme si, že ještě zajedeme jednou na Bayon. Na druhou stranu jsme tam strávili dost času, fotek jsme měli taky požehnaně, tak jsme to vzdali. Vrátili jsme se ale na západ Slunce a ještě předtím jsme stihli poslední chrám Phnom Bakheng.
Nějaké ty detaily..
Přesně v 6 hodin se ale všechny chrámy zavírají a hlídači všechny návštěvníky nekompromisně vyhazují. Ještě jsme stihli rychle vyfotit poslední společnou fotku, která je dole uprostřed a museli jsme brány Angkor Watu opustit také. Snad jsme tady nebyli naposledy...
Angkor Wat blíž a blíž..
Phnom Bakheng
Jedná se o jeden z nejstarších chrámů v celé oblasti. Byl vystavěn na malém pahorku a měl pro hinduisty velký význam. Byl také obehnán vodním příkopem, který se nedochoval. Chrám tvořilo 5 teras a dohromady 109 věží, které se moc nedochovaly. Na nejvyšší terase se poprvé objevilo postavení pěti věží do pětky, vyobrazené na hrací kostce. Tento motiv se u chrámů objevuje často, dokonce i u samotného Angkor Watu.
Náš poslední chrám Phnom Bakheng, uprostřed je pohled z tohoto chrámu na Angkor Wat
Protože stojí tento chrám na kopci, je posvátný a každý musí být patřičně oblečený. V tomto chrámu se kontrolovalo oblečení nejvíce - hlavně ženy musí mít zahalená ramena a kolena. V ostatních chrámech se to bohužel neřešilo, tak si tam každý chodil oblečený, jak chtěl.
Celkový dojem Celkově jsme navštívili asi 14 chrámů, občas jsme se zastavili i u nějakého menšího, neznámého jména. Byla to prostě paráda. Velká výhoda byla, že jsme zde cestovali mimo sezonu. Mohlo už sice pršet, ale počasí nám vyšlo. No vyšlo, bylo vedro na padnutí a my blázni jsme jezdili na kole. Určitě to byl jeden ze zlatých hřebů naší cesty. Jsem ráda, že jsme tady strávili 3 dny. Snad se tady ještě někdy podíváme.
ZHODNOCENÍ A KALKULACE
Kambodža se nám moc líbila, aby taky ne. Navštívili jsme největší chrámový komplex na světě, odpočinuli jsme si jako nikde a cítili se jako doma i v 9000 km vzdáleném místě od domova.
Top místa:
Nenavštívili jsme tady mnoho míst, jen ty TOP - Sihanoukville, Phnom Penh a Siem Reap
Kambodžská kuchyně:
Kambodžská kuchyně nám moc chutnala. Jednak jsme si u Pavly mohli dopřát domácího jídla, což je pro nás synonymum pro nebe. Nebe v hubě jsme určitě měli. Hned na uvítanou nám Pavla připravila kuře na kampotském pepři a z toho se olizujeme doteď. V okolí Kampotu se pěstuje výborný pepř. Další specialitou je zdejší amok. Což je něco na způsob curry - masovo - zeleninové směsi s kořením a kokosovým mlékem. Vyzkoušela jsem i rybí, který byl božský.
Tak jsme jsi žrali.. a pili..barakuda, skvělá ryba..velká vykuchaná potvora pro 4 lidi 100 Kč..
Útrata:
Za 17 dní jsme dohromady utratili jsme 14 873 Kč, Joooo, poprvé se nám podařilo vlézt se do tisícovky za den. A to jen díky pobytu u Pavly. Moc děkujeme Pavli a Rosťo J
A ještě poznámka k místní měně. Oficiální měna je kambodžský riel, ale všude jde platit i dolary. Dokonce i bankomaty vydávají asi jen dolary. Je pak výhodné si někde na trhu vyměnit velké dolarové bankovky na riely. Ceny v dolarech bývají o něco vyšší, platit v rielech bylo výhodnější. Tedy pokud jsme platili nějaké malé šušně. Větší sumy, jako třeba vstup na Angkor, jsme platili dolary. Jeden dolar byl 4 tisíce rielů.
Náš plán cesty:
Kratie - Phnom Penh - Sihanoukwille - Phnom Penh - Siem Reap - Poipet
Fotogalerie z Kambodži je zde:
https://www.zonerama.com/ParekvAsii/Album/728813
