Dubaj

V Dubaji jsme měli pouze krátké zastavení na 3 noci. Určitě by se tam dalo vydržet i delší dobu, je tam plno zajímavých míst. Například tam mají super vodní parky, ať už s výhledem na slavný hotel Atlantis, nebo s výhledem na ještě slavnější Burj Al Arab. Ale za tuto dobu jsme stihli všechny slavné zastávky, jako návštěvu největší budovy na světě Burj Khalify a krásné fontány před ní, nákupy ve vedlejším největším obchodním domě na světě - The Mall, koupání a pokochání u slavného, nejdražšího hotelu na světě Burj Al Arab, slavný Dubai Creek se zlatým trhem a mnohé další. 

Na Dubaji je zajímavé kolik je tam přistěhovalců, z celkového počtu jen 10% představuje místní populace Arabů, zbytek tvoří hlavně Indové a Bangladéšané - 60%, také je tam hodně Filipínců, Malajsijců a určitě i pár Čechů. Také nás překvapilo na jaké úrovni jsou tam některé služby. Například stačí přijet k restauraci, nebo obchodu, zatroubit a vyčkat na obsluhu. A aniž by člověk vylezl z auta, pikolík donese požadované zboží a klidně do hodí i do kufru. Dokonce i každý obchod a restaurace má rozvážku, takže člověk se nemusí tahat s nákupem, nebo zvedat zadek z klimatizovaného příbytku.

Do Dubaje jsme přijeli večer, po zdlouhavé jízdě autobusem z Muscatu. Cesta se prodloužila nutnýma zastávkama, třeba když se šel řidič pomodlit do mešity a celý autobus na něj čekal. V Dubaji jsme se museli vydat  přes celé město metrem, k našemu dalšímu hostiteli, u kterého jsme mohli díky couchsurfingu zůstat. Přijeli jsme k němu až před půlnocí, už chudák spal a my ho vzbudili. Alespoň na chvíli si s náma pokecal a vyfasovali jsme dokonce i klíče. Byl z Malajsie, jmenoval se Mizzi a byl velice příjemný a ukecaný. Bydlí v části Jebel Ali, v krásné malé garsonce, ale plně dostačující.

Další den jsme se moc do víru velkoměsta nehrnuli, pořádně jsme se vyspali, pointernetovali a vyrazili jsme teprve až na oběd do výborné, pákistánské restaurace, která byla součástí bytových komplexů Jebel Ali Gardens, kde Mizzi bydlí.

Líně jsme došli jsme na metro, kde jsme zakoupili celodenní lístek za 44 AED (300 Kč) pro oba a fičeli jsme přes celé město do části Deidra - do Dubai Creek. Metro je v Dubaji skvělé. Nemá řidiče, je rozděleno na části pro buržousty - držitele zlatých karet, což byli většinou bohatí šejkové a jejich zababušené ženy. A také je tam část jen pro ženy a děti, což mají místní ženy super, aspoň jsou ušetřeny nechutným indickým pohledům. Nevýhodou metra je, že v pátek, kdy mají muslimové už víkend, jezdí soupravy až od 13 hodin. 

Jen co jsme vylezli ze stanice metra (Baniyas Square), od které to bylo jen co by kamenem dohodil na slavný zlatý súk, se na nás vrhli ruští prodavači a začali nám nabízet různé zboží. Hlavně kožichy, nechápu na co se prodávají v horkém Dubaji. Procházeli jsme uličkami, které byly plné nejrůznějších obchůdků, až jsme došli na slavný zlatý súk. Moc obchůdků tam nebylo, ale měli chytře vymyšlený systém, že cena zlata byla vypsána na hlavní uličce a odvíjela se podle počtu karátů. V obchůdku pak na příslušném zlatém šperku byla napsána jen váha, která se vynásobila danou cenou a ještě si obchodníci připočítali práci. 

Na zlatý súk navazoval súk s kořením, kde to neskutečně vonělo tisíci vůněmi koření. Někdy mě musí Marek krotit, abych si nic nekupovala, kdo by pak ty suvenýry půl roku tahal. Když jsme se konečně vymotali z uliček, říkali jsme si teda, že súk nebyl nic moc, na to jak má být vyhlášený.

Dále jsme přepluli záliv typickou dubajskou lodičkou - abrou. Abry jsou stylové lodičky se stříškou, které křižují záliv sem a tam. Kapacita je asi 20 osob a jízda stojí 1 dirhám (7 Kč), což je na jinak drahý Dubaj moc krásná cena.

Přeprava starodávnou abrou

Přeplavili jsme se do staré části Deidra, kde se zase ve velkém prodávaly látky. Od hedvábí, po kašmír, nechyběly ani krajky, které by se krásně vyjímaly třeba na svatebních šatech :-). Také se tady nachází různé historické stavby -stará pevnost Fort Al Fahidi, staré domy s větrnými věžemi, muzea..

Bohužel nebyl čas si vše v klidu projít, museli jsme spěchat na Burj Khalifa, abychom ji ještě stihli za denního světla. Dojeli jsme metrem na stanici Burj Khalifa/Dubai Mall a odtud vedl snad nekonečný tunel do slavného obchodu Dubai Mall. Než jsme se vymotali z toho obrovského obchodu, museli jsme se ještě pokochat místním akvárkem a pár obchůdkama, tak už byla samozřejmě tma. 

Noční pohled na moderní Dubaj

Burj Khalifu jsme viděli už při stopoveru, když jsme v listopadu letěli do Číny, takže už to pro nás byla vlastně stará známá. Ale zase jsme ji zastihli jen v nočním světle, ale i to má své kouzlo. Pořádně jsme si vychutnali také fontánu, která je před Burj Khalifa. Show je každou půl hodinku, ale pouze pár minutová, podle písničky. Vtipné bylo, že se střídaly arabské a světové hity, ale byla to krása.

Tančící fontána před Burj Khalifa

Další den jsme si vzali taxíka na slavnou pláž Dubai Marina. Zrovna tam probíhal festival 3D obrázků, takže se to tam ve velkém kreslilo křídami a fotilo. Z pláže byl krásný výhled na hotel Atlantis, krásnou plachetnici hotel Burj Al Arab a dokonce byla vidět i Burj Khalifa. Aby ne, když má 828 metrů, musí být vidět.

Pláž Dubai Marina

Pak jsme se rozhodli, že pěšky dojdeme na ostrůvek The Palm Jumeirah, kde se nachází hotel Atlantis. Podle mapy to vypadal kousek, ale šli jsme to docela dlouho. K slavnému hotelu se dá dojet vláčkem, ale jeho cena nás odradila - 25 AED za zpáteční jízdu (175 Kč). Poté už jsme jen zamířili na večeři a do přechodného domova spát.

Další den nám už letělo letadlo na Srí Lanku, tak jsme odpočívali, dohledávali informace a byli jsme se jen podívat v obchodním domě Ibn Batuta. Celý obchodní dům byl zajímavě rozdělený na čínskou, perskou a indickou část a tomu také odpovídala výzdoba. Byly tam dokonce i nějaké pohyblivé exponáty, skoro jako v muzeu.

Dubaj je krásná, nyní i cenově dostupná. Občas se dokonce objeví jednosměrné letenky pod 2000 Kč - s wizz air. Nyní, když nám zrušili víza, to může být krásná dovolená. Myslím, že se ještě do Dubaje mnohokrát vrátíme, minimálně jako do přestupní brány dál do Asie.