Srí Lanka - první část

Srí Lanka - země, kde jsem se hodně těšila, zejména díky jejich slavné ajurvédě, různorodým aktivitám - a docela nás zklamala. Hlavně kvůli přemrštěným cenám za vstupy na památky a do safari, kdy místní pro příklad za vstup na safari Udawalawe zaplatí 100 Rp (20 Kč) a turisté 2000 Rp (390 Kč), takže 20x více, paráda Srí Lanko! To alespoň nás dost odradilo a nechtělo se nám platit někdy dokonce i 80x více než místní. Dalším zklamáním pro nás bylo jídlo, místní kuchyně obsahovala pouze monotónní rýži a curry, proto jsme museli často navštěvovat turistické podniky.  Ale i přesto jsme si odvezli plno pěkných zážitků. Možná kdybychom zde zůstali o něco kratší dobu, tak by se nám zde více líbilo, nebo to mohlo být i tím, že náš itinerář nebyl naplánovaný úplně do puntíku. Strávili jsme tam přesně 3 týdny, velkým plusem bylo, že jsme tam viděli moře a pláže, dvou tisícové hory, nezapomenutelné čajové plantáže i historické památky. Navíc tam jsou i safari, kde jsou k vidění volně žijící sloni.

Negombo

Přiletěli jsme časně ráno, ihned na letišti jsme zakoupili místní Sim kartu, ať jsme pořád mobilní pro naše fanoušky - rodiče. Před letištěm jsme odchytli tuk tuka a mysleli, jsme si, jak jsme skvěle neukecali cenu z 600 na 400 Rp. Řidič byl ale pěkný vychcánek, chtěl nás vyhodit v centru města, i když jsme chtěli k moři, ale my jsme se nedali a podle mapy v mobilu jsme viděli, že nás vyhodil někde v pr.. Nakonec nás hodil k moři, ale stejně jsme mu těch 600 museli dát.

Začali jsme obcházet ubytování a doptávat se na cenu. Někde asi ještě spali, z jednoho hostelu vylezli 2 chlapi z jednoho pokoje a zavazovali si svoje sukně. K teploušům jsme teda nechtěli. Poté se nám povedl zlatý úlovek, našli jsme si pokoj, ve kterém byl průvodce Rough Guides, ale kdybychom věděli, jakou cestu s námi ještě urazí, tak ho tam raději necháme. Zbavili jsme se ho až ve Vietnamu. Protože když jsme ho my zadarmo našli, chtěli jsme ho věnovat dalším cestovatelům.

Po dospání jsme se vydali na pláž. Moře bylo doslova teplé jako čaj, to jsme nikdy nezažili, vůbec neosvěžilo. Večer jsme si zašli na hodně podprůměrnou večeři a říkali jsme si, že nás teda tohle místo vůbec neuchvátilo. Paradoxně jsme tady měli nejdražší pokoj za 2000 Rp (390 Kč)!

Sigiriya

Další den byla naším cílem vesnička Sigiriya, se slavnou lví skálou. Cesta byla strastiplná a zdlouhavá.Nejprve jsme museli tuktukem na autobusové nádraží, odkud jsme pokračovali třemi autobusy dál. Četla jsem, jaká je místní doprava strašná, jak bývají místní busy přeplněné, muži se prý tlačí svými penisy na ženy a ty je píchají špendíky. No přestavovala jsem si úplnou sodomu gomoru, ale bylo to super. Většinou jsme seděli, já u okna, ať na mě muži netlačí, usmívali jsme se na spolucestující, občas jsme někomu podrželi tašku a k poslechu nám vždy hrál místní sinhálský pop. Já jsem si to vlastně docela užívala. Byl to skvělý způsob přepravy, ač hodně pomalý, velké plus Srí Lanky. Hodina jízdy stála asi 10 korun, ale ujelo se za tu dobu pouze 30 km.

V Sigiriyi se nás ihned po vyhození z autobusu ujal velmi sympatický pán a nabídl nám svoje ubytování. Bylo to krásné místo, poslední domeček u džungle. Pokoj byl krásný, čistý, dokonce jsme na posteli měli labutě z ručníku, jako někde v buržousťáckém hotelu. Jedinou kaňkou bylo, že se to tam jmenovalo Kanál resort, jak vtipné. Naše mladá rodinka bydlela v domku vedle, s několika dalšími členy rodiny, neměli tam asi ani koupelnu, protože se chodili vesele koupat do místního kanálu - špinavé řeky. Moc krásné místo, lidé vypadali tak sympaticky a šťastně, ženy neustále zametaly spadlé listí ze stromu, děti poletovaly kolem. Paráda.

Pak to ale přišlo. Noc! Po střeše, složené jen z vlnitého plechu a igelitu, lítaly všemožné potvory, opice vřískaly, ozívaly se zvuky petard na odstašení zvířat. No to bylo něco na mě. Každou noc jsem se budila a budila Marka, že se bojím. Ale i přesto jsme tam zůstali 3 noci, protože Marek ochořel.

Nevynechali jsme ale západ Slunce, na skále Pidurangala. Po krkolomné cestě jsme pozorovali krásný západ Slunce nad úžasnou lví skálou, taková nádhera, za cenu vstupu do chrámu. Velmi toto místo doporučujeme, když jsem to vylezla já, musí každý.

Krásný západ Slunce na skále Pidurangala

Dambulla

Ze Sigiriye jsme si udělali výlet do nedalekého městečko Dambulla, kde jsou známé jeskynní chrámy. Předražené vstupné 3000 Rp za oba (580 Kč), za tu cenu hodně málo muziky, místní zdarma. A navíc mě tam dost naštval jeden místní pán, který měl potřebu nutně vidět všechny naše fotky a která byla podle něj nevhodná, tak jsme ji museli smazat. Vím, že má každý tvoje tradice, ale nic pohoršujícího jsme tam nedělali. Byl to komplex pěti menších jeskyní, kde místní už asi v 1.stol.n.l. vytvořili mnoho nástěnných maleb a buddhistických, ale i hinduistických soch. Celkově jsme to prošli asi za 15 minut. Jeli jsme tady hodinu busem, plus tuktukem a zpátky totéž, takže nás výlet moc neohromil. Přišlo mi, že pro plno turistů byly zajímavější opice, než místní pamětihodnost. Z místa na nás ale dýchla pěkná atmosféra.

Jeskynní chrám Dambulla

Po tomto zážitku jsme se rozhodli, že na lví skálu v Sigiriyi  nepůjdeme, protože jsme za cenu 3900 Rp (755 Kč) nechtěli zažít něco podobného jako V Dambulle.

Večer jsme si v Sigiriyi půjčili kola za 40 korun pro oba a vydali se objevovat krásu lví skály. Byl to pro nás jeden z top zážitků. Viděli jsme skálu ze všech úhlů - hlavně jsme ji viděli, odrážet se o vodní hladinu, jedinečné výhledy za 40 korun a nee za 1500, co bychom vyhodili za vstup.

 Krásný výlet na kolech okolo Sigiriye

Kandy

Dalším zastavením bylo Kandy. Docela zklamání, nepřišlo nám tady nic tak zajímavého, zůstali jsme zde 2 noci, stačilo by asi jen odpoledne a když bychom to vynechali, tak by se asi taky nic nestlalo. Navštívili jsme nejposvátnější chrám na Srí Lance, který ukrývá jednu z nejsvatějších Buddhových relikvií - zub. Do chrámu Buddhova zubu se chodí očumovat místní obřad - puja - který bývá 3x denně. Nic zajímavého tam stejně vidět nešlo, pouze jsme částečně v dáli zahlédli relikviář s Buhhdovým zubem. Většina obřadu se odehrává za zavřenými dveřmi, navíc tam bylo tolik lidí a takový chaos, že jsme tam stáli jako ocasi a zmateně chodili za místníma. Nebylo tam k hnutí, proudily tam davy věřících - malých školáků, rodin s dětmi a jen hrstka turistů. Poté jsme si v klidu prošli celý komplex, zaujalo nás muzeum slona - nosiče zubu, který když zemřel, byl vyhlášen státní smutek. Každoročně v Kandy bývá velká deseti denní slavnost  Esala Perahera. Její součástí je průvod městem, kde je hlavní atrakcí nazdobený slon, který nese relikviář se zubem, dnes už bohužel pouze s jeho kopií.

Největší frašku z celé Srí Lanky jsme zažili na Kandy dancers. Takové hrané divadlo pro turisty, navíc tanečníci nebyli moc sehraní. Předvedli asi 10 tanců a na závěr chodili přes žhavé uhlíky. Zaplatili jsme za to 2000 Rp (390 Kč) a hůře prožitou hodinu na Srí Lance jsme nezažili. I když ostatní turisté tleskali ve stoje a ještě tanečníkům při odchodu dávali další peníze.

Kandy - chrám Buddhova zubu - věž Pittirippuva, Kandy dancers, jezírko