Srí Lanka - druhá část

Dalhousie - Adamova hora

Následujícím zastavením byla vesnička Dalhousie, kde se nachází mýtická Adamova hora, místní ji nazývají Šrí Pada. Z Kandy jsme museli jet do Dalhousie přes městečko Hatton, kde nás ukecal místní tuktukář na vyhlídkovou jízdu za 1000 Rp (195 Kč). Sice pršelo, ale i tak to stálo za to, výhledy byly ohromné, poprvé jsme měli možnost zahlédnout čajové plantáže. Dokonce jsme cestou potkali pochod hinduistů, kteří volali nějaká hesla a na konci průvodu bylo pár mužů zavěšeno na kůlech pomocí jehel v zádech. Opravdu zážitek, všichni nám mávali, ale připadalo nám nezdvořilé je více fotit.

 Cesta do Dalhousie, vpravo v pozadí Adamova hora

Adamova hora je vysoká 2 243 metrů. Na vrcholu hory se nachází otisk stopy ve skále, což je prý otisk Adamovy nohy, který tam zanechal, když sestoupil z ráje. Podle buddhistů je to otisk od Buddhy, podle hidnduistů  od Šivy. Takže je vlastně hora posvátná pro všechny světová náboženství, protože i pro muslimy byl Adam prorok. K vrcholu je nejlepší se vydat v noci, na východ Slunce, protože právě tehdy vrhá hora trojúhelníkový stín, který sem táhne mnoho turistů. Také tady míří mnoho věřících, prý by měl každý Srílančan vyrazit na horu alespoň jednou za život. K našemu štěstí jsme se zde vydali v pátek a spolu s námi tady putovalo tisíce místních. Doslova jeden autobus za druhým, ani v noci tento přísun místních neutichl. Natáhli jsme si budík pěkně na 1 v noci a půl 2 jsme vyrazili k vrcholu.

Celá cesta je vlastně pouť. Tvoří ji 5200 schodů a v sezóně je krásně osvětlená. Celý chodníček k vrcholu je lemován nejrůznějšími stánky, ať už s teplým oblečením, jídlem, nebo suvenýry. Dokonce se tam nachází i přístřešky na přespání, i polní kuchyně, což místní hojně využívali. Na horu jsme stoupali asi 4 hodiny, s přestávkami na čajíček a hodně odpočinkovými pauzami. Čím víc jsme se blížili k vrcholu, tím více "provoz"  zhoustnul, rojilo se čím dál tím víc místních. Po 4 hodinách nočního výstupu po schodech jsme se ale asi 200 metrů pod vrcholem zastavili úplně. Schody byly tak ucpané, že dokonce nemohli projít ani lidé, co už měli výstup za sebou a sestupovali dolů. Asi půl hodiny jsme vyčkávali, co se bude dít, ale řada se pohla jen o pár metrů, vzdávalo to mnoho turistů. Odpadlíci říkali, že je to tak na 4 hodiny čekání. Takže jsme to bohužel vzdali také. Cestou dolů jsme si alespoň užívali vycházejícího Slunce. Pouť jsme si i tak užili, bylo kouzelné procházet v noci spolu se stovkami místních, za poslechu náboženské hudby, k posvátnému místu.

Poutní místo - Adamova hora

Haputale

Ráno jsme se trochu dospali a poté jsme se vydali jak jinak, než místním autobusem do Hattonu, odkud jsme pokračovali vyhlášeným vlakem do Haputale. Vyhlášeným proto, protože z něj byly úchvatné výhledy, hlavně na čajové plantáže. Hned na nádraží v Haputale si nás odchytnul Farouk, který se stal našim patronem. Jakmile se dozvěděl, že jsme z Česka, rozzářily se mu oči jako malému děcku a zeptal se, jestli máme slivovici. Za panáka slivovice by udělal vše. Sehnal nám pěkný hostel, vzal nás na výlet a dokonce nám domlouval safari v Udawalave. Za 12 000 Rp (2300 Kč) se vším všudy - vstup do parku, průvodce, jeep, i ubytování, ale mi se tolik utrácet nechtělo. Zpětně to beru jako směšnou částku, oproti safari v Africe.

Haputale je malé městečko ve výšce 1400 metrů nad mořem, takže tam bylo příjemné klima a výhledy až na safari Udawalawe. Městečko tvoří tamilští obyvatelé, jinak většinu země ovládají sinhálci. Dokonce tady byli muslimové, takže jsme 5x denně opět poslouchali halekání z mešity. Zajímalo by mě ale, jestli do mešity vůbec někdo chodil, přišlo nám totiž, že většinu místních zajímá více alkohol. Na celé Srí Lance jsme neviděli tolik prodejen s chlastem, jako tady. Všude jinde i blbé pivo zabalili do novin, aby jsme náhodou někoho nepohoršili a tady se vesele pilo všude.

Dalšího dne jsme se vydali s Faroukem na východ Slunce na slavnou vyhlídku sira Thomase Liptona. Kousek jsme si vyšli pěšky, viděli jsme doslova čarovný východ Slunce nad nekonečnými čajovými plantážemi a jak nad nimi padá mlha. Ještě jsme tam sezobli snídani - černý čaj a indickou, pálivou samosu. Farouk nám poté vyrazil naproti a zavezl nás do nedaleké továrny na čaj v Dambatene.

Úchvatný východ Slunce z vyhlídky sira Thomase Liptona

V Dambatene jsme za drobný poplatek 500 Rp za oba (100 Kč) absolvovali zajímavou prohlídku zdejší továrny na čaj.  Černý, zelený i bílý čaj pochází z jedné rostliny. Kvalitní zelený čaj tvoří pouze vrchní mladé lístky, nejkvalitnější bílý čaj jsou nejmladší, ještě nerozvinuté lístky. Zbytek listů, což je většina, ses zpracovává na čaj černý. V továrně v Dambatene se zpracovává pouze černý čaj. Místní sběračky nasbírají denně 16 kilogramů čajových lístků a toto množství odevzdávají už v 10 hodin dopoledne. Čajové lístky se nejprve 14 hodin suší na speciální sušičce a poté se několikrát pomelou, znova usuší, oddělí se stonky a nakonec se čaj proseje a vytřídí na kvalitní exportní čaj a na nekvalitní pro místní.

Továrna na čaj v Dambatene a přilehlé čajové plantáže

Ella

Na jeden den jsme si z Haputale odskočili na výlet do Elly, kde ses to turisty hemžilo daleko více. Vyšli jsme tady alespoň Little Adam´s peak - malou Adamovu horu, když jsme tu velkou nepokořili. Nachází se zde i pěkný vodopád, různé vyhlídky, ale to už jsme v mojim tempem moc nestíhali. Alespoň to byl pěkný výlet vlakem, ale rádi jsme se vrátili do pěknějšího Haputale.

Malá Adamova hora

Tangalle

Poslední dny na Srí Lance už byly ve znamení válení u moře. Ne zrovna doslova, to bychom nevydrželi, jen jsme zbývajících asi 10 dní strávili již na pobřeží. První přímořskou destinací bylo městečko Tangalle. Našli jsme si krásný pokoj s velkou terasou, s výhledem na moře za 1100 Rp (210 Kč). Byly tam docela velké vlny, ale místní to chytře vymysleli a postavili tam hráz a vytvořili tak lagunu, kde už se dalo alespoň trochu koupat.

Mirissa

Naší další přímořskou stanicí byla vesnička Mirissa. I když zde bylo hodně turistů, bylo zde příjemně živo. Na pláži bylo mnoho restaurací, kde večer vyskládali čerstvě ulovené mořské plody a každý si tak mohl vybrat z velké škály jídel. Občas v nějakém baru byla diskotéka, odpálili pár petard a hudba hlasitě hrála až do rána. Celkově toto místo bylo příjemné, dalo se zde najíst i za rozumné ceny u místních, u cesty. I když tady byly docela velké vlny. Já jsem tam jen vlezla po kolena, počkala, až mě vlna ošplouchne po krk a šla jsem zase ven. Aspoň Marek si ve vlnách zadováděl.

Pláže v Mirisse

Želvičky

Na plážích v Mirsise jsme byli svědky líhnutí želviček a jejich hbitého přesunu do moře. Byli jsem moc rádi, že i když byla pláž plná turistů, nikdo na želvičky nesahal, nefotil se s nima a lidé želvičky nechali v klidu dojít do moře. Doufáme, že zrovna tahle krasavice přežije, aby se za pár let mohla vrátit na tuto pláž a naklást tam další vajíčka.

Právě vylíhnutá želvička

Unawatuna

Dále jsme se přesunuli do vesničky Unawatuna, na kterou jsme četli hodně chvály, ale celkově tam nic světoborného nebylo. Měli jsme tady krásné ubytování s velkou terasou a výhledem na pláž za 1100 Rp (210 Kč) v Amma´s guesthouse, ale neustále nás chodila kontrolovat paní domácí, zhasínala světla a celkově asi neměla nic moc na práci a jen čuměla, co děláme. Ale jinak byla moc hodná, usměvavá a ráda si pokecala.

Galle

V Unawatuně jsme si jednoho dne půjčili skútr a vyjeli si do nedalekého města Galle, které je proslulé svou krásnou, koloniální architekturou. Nachází se zde pevnost, mnoho vilek od bývalých kolonizátorů, i maják. Historickou část města jsme si projeli křížem krážem, dokonce se Marek zúčastnil místních zkoušek z autoškoly, kdy za bouřlivých ovací místních projel připravenou trať.
 

Krásné, koloniální město Galle

Jungle beach

V Unawatuně nebyly zrovna skvostné pláže. Když jsme tam byli my, tak tam dokonce bagrovali nějaké roury a pláž pořád přejížděl pluh a vyhrabával písek z moře, protože tam byly silné vlny, které písek neustále vířily. Proto jsme byli moc rádi, když jsme objevili poklidnou Jungle Beach, kde dokonce ani nebyly vlny, tak jsem si i zaplavala v moři. Z Unawatuny se zde dalo dojít buď pěšky za necelých 30 minut, nebo si to objet na skútru, či se tady nechat zavést tuk tukem.

Nejkrásnější pláž na Srí Lance - Jungle Beach v Unawatuně

Kůloví rybáři

Velkou atrakcí Srí Lanky jsou takzvaní kůloví rybáři, je to známý obrázek z mnoha průvodců, ale ve skutečnosti je to neuvěřitelná fraška! Jedná se o rybáře, lovící na kůlu zapíchnutém v moři, sedící na bidýlku, jako andulka v kleci. Místní chytrolíní využili zájmu turistů a začali za tuto show vybírat peníze a dokonce to povýšili na divadelní představení. Například v Koggale se tyto kůly nacházely pár metrů od břehu, kde by nikdo nic nechytil, ale diváci mají alespoň lepší výhled. Když jsem přijeli turisté, připravení herci se ujali svých postav rybářů a vylezli si na bidýlko pózovat, často jen s klackem, symbolizujícím rybářský prut a ostatní už za to kasírovali peníze. O kousek dál, v Dewale, si lze dokonce rybaření vyzkoušet, ale každý turista pak bude určitě zaskočen cenou za tuto estrádu. Snad alespoň na nějakém místně využívají kůly rybáři tradičně a zcela to tam nezničil turismus.

Divadelní jeviště bez herců

Zpátky v Negombu

Poslední přejezd byl zpět do Negomba, protože se nachází blízko letiště a my jsme následující poledne pokračovali do Malajsie. Skoro celý den jsme strávili cestováním v autbuse, proto jsme si  poslední večer chtěli udělat hezký a tak jsme vyrazili do nejlepší restaurace ve městě a Marek si dal tolik vytouženého humra. Škoda, že nemáme fotku, je v Markovém ztraceném mobilu. Každopádně to byla pořádná žranice. Večer byla velká bouřka, vypadla dokonce elektřina, takto se s námi Srí Lanka rozloučila.

ZHODNOCENÍ A KALKULACE

Srí Lanka v nás zanechala smíšené pocity. Strávili jsme tady přesně 3 týdny. Zklamaly nás předražené vstupy, místní kuchyně, ale daleko více věcí se nám tady líbilo. Velkým plusem byly ohromné kopce přikryté nekonečným čajovým kobercem ve vnitrozemí, místní levná hromadná doprava a mnoho dalšího.. Potkávali jsme také plno Čechů, pomalu nám to tady připomínalo Chorvatsko. Na první asijskou návštěvu není Srí Lanka špatné místo.

TOP místa:
Sigiriya, Dalhousie - Adamova hora, Haputale - Lipton's seat, Unawatuna - Jungle Beach

Srílanská kuchyně: rýže a kari, všude rýže a kari - rýže bylo hlavní jídlo a v mističkách byly většinou 4 druhy kari - ostré zeleniny, výborné byly rotti - placky - které se plnily na sladko i slano - u nás zabodovaly rotti plněné banánem a čokoládou, mořské plody byly docela předražené

Srílanská kuchyně - rýže s kari, mořské plody - chňapal a rotti

Útrata

Za 21 dní jsme oba dohromady utratili 22 tisíc.

Náš plán cesty:

Negombo - Sigiriya - Dambulla - Kandy - Dalhousie - Haputale - Ella - Tangalle - Mirisa - Unawatuna - Negombo

Náš okruh Srí Lankou

Fotogalerie ze Srí Lanky je zde:

https://parekvasii.zonerama.com/Album/610139